Hepatitida C

 

nejčastěji postihuje injekční uživatele drog (po pěti letech života v komunitě uživatelů drog a při jejich společné aplikaci je riziko nákazy virem HCV až 90%)

- virus byl objeven v roce 1989

- existuje v řadě modifikací (dokáže mutovat)

- v průměru je léčba úspěšná u poloviny případů

 

Přenos:

  • nitrožilní aplikací drog (k šíření infekce přispívá sdílení předmětů denního života a pomůcek pro aplikaci drogy),
     
  • transfuzí krve (do roku 1992, dnes se dárci rutinně testují-nákaza tímto způsobem je vyloučena),
     
  • poraněním o infikovanou jehlu nebo nástroj (pozor na neodborná tetování a piercing),
     
  • sexuálním stykem (méně obvyklé  - ve spermatu, vaginální tekutině a slinách se vyskytuje jen velmi malé množství viru. Rizikové jsou techniky, při kterých dochází k poranění tkání a kontaktu s krví (například poranění sliznice konečníku při análním styku či styk během menstruace)  či při porodu (z 2 - 3% může dojít k přenosu infekce z těhotné matky na dítě. Přenos mateřským mlékem prokázán nebyl. Cestou přenosu viru však mohou být krvácející bradavky).

 

Inkubační doba:

  • v rozmezí 15 - 160 dnů

 

Průběh onemocnění:

Nákaza - viry napadají zdravé buňky v játrech a začínají se v nich množit.

Zánět - v akutní počáteční fázi začíná zánět jater, který může trvat od 2 do 12 týdnů. 

Fibroza - dlouhotrvající zánět a poškození jater zanechávají v jaterní tkáni nevratné změny. Snaha o jejich nápravu vede ke zmnožení vazivové tkáně (zjizvení). Ta nahrazuje původní funkční tkáň jater. 

Cirhoza - Při silné fibróze se na játrech tvoří uzlíky a jizvy, které úplně mění původní strukturu jater. Játra „tvrdnou“. Játra přestávají být schopna plnit své základní funkce. V krevním řečišti se hromadí škodliviny. V cirhózou změněných játrech může začít nádorové bujení a vzniknout rakovina v nejtěžším případě čeká nemocného smrt.

Průměrná doba postupu nemoci od nakažení virem do zjištění:

- chronického zánětu jater je 13,7 roku,
- cirhózy jater je 20,6 roku,
- rakoviny jater je 28,3 roku.


Příznaky: 


- nepřirozeně žluté zbarvení kůže a očního bělma – lidově žloutenka. Odpovídá za ně vysoká hladina žlutého barviva – bilirubinu – v krvi. Barvivo se normálně zpracovává a odstraňuje v játrech. Při jejich poškození se tělo nemůže bilirubinu zbavovat,

- dlouhotrvající svědění celého těla. Je to příznak způsobený hromaděním látek, které jsou zdravými játry normálně vylučovány do žluči,

- tmavá moč. Část z nahromaděného bilirubinu vylučují ledviny. Jeho vyšší koncentrace mění barvu moči,

šedě, žlutě nebo nepřirozeně světle zbarvená stolice. Játra vylučují méně žluči, která způsobuje charakteristické zbarvení stolice. Pokud žluč ve stolici chybí, její barva je nepřirozeně světlá, šedá,

nevolnost, zvracení, nechutenství. Odpovídají za ně hromadící se toxické odpadní látky, které nejsou játry odbourávány a vylučovány,

- tlak v břiše. Neurčité pocity tlaku v břiše mohou být způsobeny zvětšením jater a napnutím jejich vazivového pouzdra,

únava, ztráta životní energie. Únava je mnohdy jediným problémem, který přivádí pacienta k lékaři. K únavě přispívá i porucha zpracování živin v postižených játrech,

- zvracení krve, příměs krve ve stolici nebo černě zbarvená stolice. V případě omezení průtoku krve játry může dojít ke krvácení do zažívacího traktu,

- zvětšení břicha. Onemocnění jater může způsobit nahromadění volné tekutiny v dutině břišní,

- poruchy spánku, změna psychiky, ztráta vědomí. Patří mezi příznaky rozvinutého poškození jater a selhávání jejich funkcí. Ve Vašem těle se hromadí toxické látky a narušují fungování Vašeho mozku,

neobvyklé změny váhy. Podezřelé jsou velké a rychlé změny váhy.

 

Diagnostika:


Hepatitida C patří do rukou specialisty - hepatologa nebo gastroenterologa. Nechat vyšetřit byste se měli určitě v případech kdy:

- jste nebo v minulosti jste byli uživateli nitrožilních drog, i když k tomu došlo jen jednou a před mnoha lety,
- podstupujete dlouhodobě dialýzu,
- máte abnormální výsledky jaterních testů, 
- jste do roku 1992 podstoupili krevní transfuzi nebo transplantaci některého orgánu,
- jste se píchli použitou jehlou nebo se vám dostala krev cizí osoby na sliznice (například do úst, nosu nebo do hrdla),
- jste měli nějakou pohlavně přenosnou chorobu.

Diagnózu hepatitidy C stanoví výsledky krevních testů. Testy určují přítomnost protilátek nebo samotného viru. Pro vyloučení možnosti chyby se provádí několik různých vyšetření.
Existenci a rozsah poškození jater lze spolehlivě odhalit jedině pomocí jaterní biopsie. Je to druh vyšetření, při kterém lékař pomocí tenké jehly odebere malý kousek jater k mikroskopickému vyšetření. Játra neobsahují nervová zakončení, takže to nebolí! To pak informuje o tom, zda v játrech probíhá zánět, jestli došlo k fibróze nebo zda je již přítomna cirhóza.  

Léčba:

Dnes se pro léčení hepatitidy C používá kombinace dvou léků: interferonu ribavirinu. Přes velký pokrok, kterého bylo v posledních letech dosaženo, není léčba zdaleka jednoduchá, především nefunguje vždy. Úspěšnost léčby závisí na řadě faktorů, z nichž nejvýznamnější je genotyp viru. Další nevýhodou léčby jsou její nežádoucí vedlejší účinky. Tyto účinky jsou pro nemocného často velmi nepříjemné. 

Léčba by neměla být zahájena u lidí, kteří: 


- nadále pijí velké množství alkoholu – alkohol zvyšuje množství virů v organismu a omezuje účinnost léčby,
- aktivně užívají nitrožilní drogy – podmínkou léčby je zbavení se závislosti na ilegální droze, tzn. buď úplná abstinence, nebo zařazení v některém ze substitučních programů,
- trpí nebo v minulosti trpěli silnými depresemi – přípravky používané k léčbě mohou jejich stav významně zhoršit,
- mají rozvinutou cirhózu s komplikacemi – léčba v tomto případě již bohužel nemá přínos.

Rozhodnutí o zahájení léčby předchází posouzení řady okolností. V úvahu přichází vedle již uvedených kritérií několik dalších faktorů:

  • věk a celková kondice,
     
  • doba trvání infekce “céčkem“,
     
  • riziko rozvoje cirhózy,
     
  • pravděpodobnost úspěchu terapie,
     
  • přidružené nemoci,
     
  • profesionální i životní plány nemocného.

Standardně trvá léčba 12 měsíců, pouze u genotypů 2 a 3 zpravidla stačí 6 měsíců léčby. Standardní léčba dnes obvykle znamená podkožní injekce jednou týdně, doplněné o denní užívání tablet. Probíhá zpravidla ambulantně, bez nutnosti zůstat v nemocnici. Někteří lékaři doporučují v prvních dnech léčení hospitalizaci v nemocnici, aby bylo možno podchytit případné nečekané reakce na léčbu. V závislosti na charakteru zaměstnání mohou však někteří pacienti i v průběhu léčby chodit do práce. Určitá omezení jsou na místě především v případech, kdy nemocný vykonává náročnou manuální práci. Ani po úspěšném vyléčení nezískává tělo imunitu proti této nemoci (tj. je možno nakazit se znovu). 


Cílem léčby je:

- zbavit organismus přítomnosti viru,
- zpomalit postupující jizvení jater.


Interferony jsou bílkoviny přirozeně produkované buňkami imunitního systému. Pomáhají tělu bránit se před "vetřelci". Při podávání v dávkách mnohem vyšších, než v jakých je tvoří samotný organismus, dokáže interferon hubit viry a zastavit jejich množení. Interferony se obvykle podávají ve formě podkožních injekcí. Aplikaci si po zaškolení může nemocný provádět i sám doma. Vysoké dávky interferonu však nejen pomáhají, ale ohrožují i samotný organismus. Léčbu mohou provázet komplikace a nežádoucí účinky.

K hlavním nežádoucím účinkům interferonu patří: 


- flu-like syndrom – chřipce podobné příznaky (zvýšená teplota, bolesti v kloubech a svalech, bolest hlavy, únava), 
- nechutenství, nevolnost, zvracení, průjem,
- krevní poruchy, sklon ke krvácení, 
- psychické poruchy, deprese, sebevražedné sklony,
- porucha funkce štítné žlázy,
- kožní vyrážky,
- dočasná ztráta vlasů.

Ribavirin patří do skupiny tzv. virostatik, tedy látek užívaných v léčbě virových onemocnění. Působí proti některým DNA a RNA virům. Blokuje jejich množení v buňkách. U samostatně podaného ribavirinu nebyl prokázán podstatný účinek. Zdá se však, že působí synergicky s interferonem. To znamená, že společně mají účinek, který nemá žádný z nich samostatně. 
Ribavirin se užívá ve formě kapslí polykaných dvakrát denně (ráno a večer). Dávka závisí na hmotnosti léčeného a na tom, jak léčbu snáší. 
Mezi hlavní nežádoucí účinky ribavirinu patří: teratogenní působení – ribavirin nesmějí používat těhotné ženy ani muži aktuálně uvažující o založení rodiny, nebezpečí přetrvává ještě několik měsíců po ukončení léčby.

Prevence:

  • při zacházení s odpadem dbejte na zvýšenou opatrnost, vyhněte se kontaktu s ostrými předměty,
     
  • v případě, že užíváte drogu, naučte se bojovat se svojí závislostí. Vyhledejte odbornou pomoc a zařaďte se do odvykacího programu,
     
  • nikdy nepoužívejte injekční jehly nebo trubičky ke šňupání kokainu, které před Vámi použil někdo jiný! 
     
  • v případě, že se necháváte tetovat nebo uvažujete o piercingu, nejdříve zkontrolujte, jestli se v daném zařízení používají čisté sterilizované nástroje a další vybavení. Při sebemenších pochybnostech se ptejte! 
     
  • při kontaktu s krví zásadně používejte jednorázové ochranné pomůcky (rukavice) a dodržujte předepsaná bezpečnostní opatření,
     
  • používejte jen své vlastní prostředky osobní hygieny – nepůjčujte si cizí kartáčky na zuby, holicí strojky a depilátory,
     
  • nemáte jednoho stálého a věrného sexuálního partnera? Používejte kondom. Přenos HCV při pohlavním styku je vzácný, ale možný. Kondom vám zajistí ochranu i proti ostatním pohlavně přenosným chorobám.

V souvislosti s hepatitidou C se často zmiňuje i transplantace jater. Jde o poslední možnost terapie. Virus však zůstává v těle i po transplantaci a hepatitida C téměř vždy postihne i nová játra. Celý proces tak začíná znovu.

Nejúčinnější ochranu proti virovým hepatitidám typu A a B tvoří očkováníProti viru hepatitidy C žádná účinná očkovací látka neexistuje! Aktivní ochrana proti hepatitidě C prostřednictvím očkování není možná. "Céčko" může zvyšovat riziko závažnějšího průběhu při nákaze ostatními viry hepatitid – HAV a HBV. Tyto choroby mohou zhoršit stav nemocného a zvýšit stupeň poškození jeho jater.

 

Virus hepatitidy C se nešíří:

  •  objímáním,
     
  • podáním ruky,
     
  • kýcháním,
     
  • kašlem,
     
  • sdílením jídelních potřeb a nádobí,
     
  • líbáním, 
     
  • příležitostným kontaktem s nemocným,
     
  • jídlem nebo vodou.